Z textu PhDr. Tomáše Mikulaštíka pro ZVUK- časopis pro kulturu a společenské dění

„S barvami k jubileu“ se jmenovala nerozsáhlá výstava obrazů Františka Květoně ve zlínské Galerii pod Radnicí. Výstava se konala na přelomu září a října 2023 a přinesla malířskou tvorbu převážně z poslední doby. Pro tu je charakteristická zářivá barevnost a téměř geometricky přesné tvary, které se rozmanitě překrývají a prostupují. Blížící se umělcovo jubileum by zasluhovalo rozsáhlejší retrospektivu, nedostatek prostoru však umělec proměnil ve výhodu a nabízel návštěvníkům soustředění, ztišení i velkorysý nadhled nad světem bez postav a bez nadbytečných detailů – jakoby pohledem z nadzemských výšin.
………

Květoňova tvorba z posledních let je založena na krajinomalbě a abstraktních kompozicích, které z ní vycházejí, lépe řečeno ji malířsky interpretují a umožňují svým pohledem nový vstup do důvěrně známého světa. Malíř se nejraději vyjadřuje velkorysými kompozicemi větších formátů, avšak i drobné obrázky čistých krajin působí překvapivě monumentálním dojmem. Zjednodušením tvarů a zvýrazněním barevnosti vyjadřuje tvůrce svůj postoj k všehomíru, své pozitivní naladění a přitakání obyčejnému světu, prosté každodennosti i pracovité sounáležitosti s předchozími generacemi, kterou si chodíme ověřovat do muzejních zařízení.
…….

Tvorba Františka Květoně je plna klidu, pohody a naděje. V nejlepším slova smyslu naplňuje požadavek francouzského fauvisty Henriho Matisse, který požadoval, aby obraz byl pro oko lenoškou, na níž zálibně spočine. Snad naše oči naleznou v obrazech Františka Květoně zklidnění a spočinutí, naše duše pak inspiraci a posílení na cestu do současného hekticky zmateného světa.

Zlín, říjen 2023

Z KATALOGU K VÝSTAVĚ NA ZLÍNSKÉM ZÁMKU (MJVM)
….

Z nejprostšího kresebného záznamu – třeba čelně viděného svahu s poli, pročísnutými cestou – se dosazením mraku či dvou do ohraničeného výseku bezbřehého prostoru nad zemí ihned stává potenciální hřiště sil a vztahů, čekající pak už pouze na to konečné, co umělec – v té chvíli a pro tento prostor creator mundi – začne neodvolatelně přihazovat na misku vah, jež značí význam. Je to ovšem barva. Ta význam nese – a řekněme to přímo, i s vědomím určité nepřesnosti a možnosti zmatení pojmů: ona sama je vlastním motivem. František Květoň je nejspíše rozený kolorista. Překvapí to tím více, že studoval grafiku – té se ostatně profesionálně věnuje. Jeho nejvlastnějším raison ďetre je nicméně nesporně hra s barvami. Tóny a valéry vstupují okamžitě do složité a slovně nesdělitelnými významy nabité interakce mezi oblakem a zemí, přičemž přeludné a rozplývavé hranice, obrysy toho visícího zosobněného příslibu, hrozby..(a tolika jiných stavů duše, kolik jich divák do výjevu vloží) jsou navíc teprve postupně tu pozitivně, tu negativně vymezovány. Výsledek je pak téměř vždy okouzlující a podmanivý.
….

Leden 1989, PhDr. Ivan Dokulil

NOVINY PRO ZLÍNSKO – návštěvy ateliérů
…

Téměř každý den po pracovní době přepne svůj vnitřní software, uzavře se v ateliéru a ze světa techniky uteče do krajiny. Právě ona totiž v posledním desetiletí představujeí ústřední téma jeho volné tvorby. Krajinu Květoň vnímá obnaženou a do nahoty svlečenou, zbavenou všech nadbytečných prvků – jako by chtěl zachytit její vnitřní portrét, její duši a atmosféru. Stává se mu působivým výrazovým prostředkem pro reflexi pestré škály pocitů a nálad a divákovi otevírá nekonečný prostor pro fantazii.
…
Za určitý zlomový moment, který znamenal objevení klíče k vlastní tvůrčí identitě, považuje František Květoň docela banální zážitek. Asi před deseti lety se zadíval z okna svého příluckého ateliéru, odkud se otevírá pohled na jaroslavický kopec. „Zahleděl jsem se na tu protější louku a nad její ladnou siluetou jsem zpozoroval velký bílý mrak“. Tehdy se mu krajina zjevila v dokonalé čistotě, tvarové jednoduchosti a monumentalitě.
…

Září 1999, Mgr. Helena Mráčková

Z KATALOGU K VÝSTAVÁM V GALERII F.A. SPORCKA NA KUKSU, GALERII VIVA ZLÍN A GVU – DOMĚ UMĚLCŮ V HODONÍNĚ – 2003

HLEDÁNÍ – takový byl výstižný název velké retrospektivní výstavy obrazů Františka Květoně před třemi lety na zámku ve Vsetíně. Ta dokládala, že cesta k dnešnímu, pro autora již charakteristickému výtvarnému projevu, nebyla jednoduchá, ani přímočará. Po absolvování uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti byl přijat na malířský obor pražské AVU, další studium mu však bylo znemožněno. Musel se proto dál řídit ve své tvorbě vlastními pocity a prosazovat vlastními silami. Nebylo to určitě snadné, ale bylo jistě ku prospěchu jeho díla.
…
V první fázi Květoňovy tvorby zaujaly ty motivy, které autorovu cestu sledují již od „umprumáckých“ počátků – obrazy plné citového vzruchu a civilistních témat. Byly malovány rozmáchlým barokním rukopisem plným oblých tvarů a barvami povýtce expresivními. Vyznačovaly se smyslem pro výraznou, až karikaturní zkratku, která ovšem nepopírala závažnost sdělení.
Další období bylo již více naplněno klidem, meditativním postojem k lidem i ke krajině. Projevilo se zde malířovo zaujetí plochou a barvami ve velkém formátu. Maluje obrazy krajin, v nichž je realismus prožitku v plenéru doplněn snahou o impresivní a zároveň citové vyjádření. Výsek krajiny na obrazech hraje stejně důležitou roli, jako zobrazení oblohy nad ní. Je v tom kus filozofie a mystiky, to alchimistické tajemné „co je nahoře, je stejné i dole“, jak napsal na svých smaragdových tabulích legendární Hermes Trismegistos. Dnes dozrál umělec k vlastnímu, osobitému stylu, v němž dokázal zúročit dlouhá léta tvůrčího hledání. Jeho současné obrazy jsou obrazy krajin – ale, povrchně řečeno, krajin pocitů a nálad. Symbolické náznaky: štít chalupy,
vinoucí se stezka, ovály, působící jako keře či ztracené balvany na pláni – to směřuje k realitě. Kompozice linií a tvarů i  evýslovná barevnost nás přivádějí naopak do hájemství duše. Nejsou to snad jen krajiny, jsou to úseky života, zhuštěné pomocí příkladné malířské techniky do jemných vzpomínek. Do vzpomínek tak subtilních a s věčností se prolínajících, že u malířova rukopisu vymizely, kdysi pro něj tak typické pastózní a robustní tahy štětcem.
….
Duben 2003, PhDr. Lubomír F. Piperek

K VÝSTAVĚ V OLOMOUCKÉ GALERII RUBIKON
…..
Na vernisáž si s sebou přivedl gajdošskou kapelu a kromě svého díla ukázal Hanákům, jak se lze veselit. Pozitivní vztah k životu sálá i z Květoňova díla, které překypuje pestrými, ladně „poskládanými“ tahy, z nichž je zřejmé, že autor ví mnohé o estetice, přiměřenosti a kultivovanosti. Květoňovo dílo je abstraktní, geometricky pojednané a evokující nepřímé souvislosti tu s krajinou, tu s hudbou, tu s duchovním rozpoložením, tu se zcela konkrétními reáliemi. Divák se mezi Květoňovými obrazy může cítit svobodně. Malíř mu neklade hádanky, ale inspiruje ho, aby si sám (i s možným přesahem) obraz oživil, aby sám a po svém do obrazu vstoupil. František Květoň nepatří k výtvarníkům, kteří chtějí dobýt Parnas (konečně – výtvarné umění ani Múzy nemá), ale k tvůrcům, kteří svým dílem ozařují místa dosud stinná. Lidé jsou mu vděčni. Stojí za to se do Rubikonu zajít podívat.

…..
Červen 2006, Mgr. Bohumír Kolář

ČASOPIS VERONICA – Skica k portétu Františka Květoně
…..
Co na Květoňových dílech upoutá na první pohled nejvíce je barva, její odstíny a její konejšivý hlas. Oddělen od shonu a všelikého člověčího plahočení se znovu a znovu (pokolikáté už!) palčivě ptáš: Kdo jsme, odkud přicházíme a kam se béřeme?“ Každý obraz Františka Květoně je básní beze slov, záznamem hledání, nejistot, horoucí, nehasnoucí touhy. Spolu s básníkem Jaroslavem Seifertem ví, že kdo hledá, bývá očekáván, a kdo ne, je jen nalezen.
….
V krajinách Františka Květoně lze po vzoru jejich autora snad donekonečna hledat a hledat, bloudit, být vždy překvapován něčím novým. Nikde zde nevidíme stereotyp, tím méně manýru. Každý obraz je jiný, třebaže budovaný na obdobném principu. Každý obraz vypovídá v jednotě pevného, uceleného lidského příběhu, příběhu letos pětapadesátiletého umělce par excelence, jemuž bylo v dobách hluboké totality z politických příčin znemožněno studovat na pražské Akademii výtvarného umění vzdor tomu, že ke studiu byl řádně přijat. Živí se porůznu, až v roce 1977 nastupuje do leteckého podniku Moravan Otrokovice. Zůstal mu věrný podnes, má tam své pevné tvůrčí zázemí jakožto vedoucí propagačního a tiskového oddělení. Zde stojíme u další charakteristické tvůrcovy vlastnosti: a tou je pokora přesně v duchu Březinova dávného výroku, že „i ten nejpokornější dělník má
svůj podíl na nádheře stavby“. S chutí a vervou se pouští do tvorby užité grafiky, tak jak mu to vštěpoval jeho milovaný profesor na hradišťské UMPRUM František Nikl. Shledáváme, že jeho umělecko-průmyslová grafika, nejrůznější loga, znaky sdružující ve výstižné výtvarné zkratce charakteristické vlastnosti toho kterého subjektu, nesou stejnou pečeť opravdovosti jako volná Květoňova tvorba.
…..
Březen 2008, PhDr. Tomáš Mazáč

Z ÚVODNÍHO SLOVA K VÝSTAVĚ V GALERII „STARÁ RADNICE“ VE VSETÍNĚ
…
Když se nemohl vzdělávat v instituci k tomu určené, pracoval na svém tvůrčím růstu sám. Vyhledával potřebné informace a ve vlastní tvorbě vsadil, jistě i po vzoru svého učitele a otcovského přítele Františka Nikla, především na řemeslnou kvalitu. Ta bývá mnohdy – zejména v mladším věku opovržlivě přehlížena ve jménu jakéhosi vyššího uměleckého poslání, ale znalost základních postupů, pracovitost a tvůrčí poctivost jsou nejlepší výbavou do počátku umělecké dráhy. Malířské začátky Františka Květoně nebyly z mnoha příčin snadné ani jednoduché. Vzdělávání i samotné malování si žádalo čas, kterého nebyl při pravidelném zaměstnání nikdy nadbytek. Tím více je nutno obdivovat tvůrčí zaujetí i výsledky, k nimž umělec dospěl.

….
Nyní malíř čerpá z hlubin tradice české i evropské krajinomalby, a poučen vývojem moderního umění, vsazuje ji do nových souvislostí. Otevíraná výstava představuje výsledky Květoňovy tvorby z posledních let. Je založena na krajinomalbě a abstraktních kompozicích, které z ní vycházejí, lépe řečeno ji malířsky interpretují a umožňují svým pohledem nový vstup do důvěrně známého světa. Nejraději se vyjadřuje velkorysými kompozicemi větších formátů, avšak i drobné obrázky čistých krajin působí překvapivě monumentálním dojmem. Zjednodušením tvarů a zvýrazněním barevnosti vyjadřuje tvůrce svůj postoj k všehomíru, své pozitivní naladění a přitakání obyčejnému světu, prosté každodennosti i pracovité sounáležitosti s předchozími generacemi, kterou si chodíme ověřovat do muzejních zařízení.
…

Červenec 2009, PhDr. Tomáš Mikulaštík

Z ÚVODNÍHO SLOVA NA VERNISÁŽI V GALERII „PANSKÝ DŮM“ V UHERSKÉM BRODĚ
……
František Květoň je členem UVU a SVUM Hodonín. Členství v těchto významných republikových uměleckých spolcích ho motivuje nejen k vlastní malířské tvorbě, ale i k jejím autorským výstavám. Když jsem prostudoval Květoňova díla – tedy jeho obrazy a již dříve publikované či vyslovené preference, dospěl jsem k závěru, že základem každého dobrého a kvalitního umění je vědění, pracovitost, tvůrčí poctivost a znalost technologických a dalších odborných postupů. To vše skombinované s talentem, respektive s nadáním a se zkušenostmi vytváří až poté mistrovské dílo. S přibývajícím věkem toto dílo krystalizuje a postupně tak vzniká v případě malíře Květoně – brilantní dílo – obraz. Pozorujeme-li umělcovy obrazy dospíváme k poznání, že doménou jeho tvůrčí činnosti je barva a kompozice. Zdá se, že snadno překonává vztahy barev mezi sebou. Dokáže sjednotit studené a teplé barvy do osvěžujících harmonicky laděných ploch, jejich povahy dokáže doladit jednoduchou křivkou a my si již jen domyslíme atmosféru nočního klidu s měsícem na obloze, či krajinu s chalupou na obzoru. Při troše fantazie, vlastně ani ne, snadno usoudíme, že hlavním tématem je krajina, v níž lze vypozorovat i lidský civilizovaný svět. Stačí jen několik málo základních geometrických pratvarů, jako je třeba křivka, trojúhelník, nebo kruh, několik stylizovaných plošných tvarů vzájemně se prolínajících a dotýkajících a už se nacházíme na cestě, na poli, v dálce a z ranního oparu vychází duha, – v jeho obrazech – nikoliv abstraktních – nacházím i smysl pro poezii a snivou lyriku..
Milí hosté, všimněte si prosím, že všeho je dosaženo na základě principu jednoduchosti v kráse a že v umělci převládá také sympatický princip minimalismu, kterým vytváří vše, co nám krajina poskytuje. Předně je to atmosféra klidu a rovnováhy. V Květoňových obrazech je také utajený smysl pro moderní bytový interiér a smysl pro moderní architekturu.

….
Obdivuji jeho obrazy, jsou velmi osvěžující.
Únor 2011, PhDr. Oldřich Páleníček

Z ÚVONÍHO SLOVA VÝSTAVY V GALERII POD RADNICÍ VE ZLÍNĚ
…
František Květoň patří mezi kmenové autory Galerie pod radnicí, jako Zlíňák je zdejší uměnímilovné veřejnosti dostatečně znám a právě má za sebou rozsáhlou výstavu ve foyeru Městského divadla.

…
Autor nepatří k těm, kteří by každých pár roků měnili výtvarný rukopis ve snaze upoutat diváka či kritiky, zkusit nějaký experiment, něco nového. Je to umělec stálý a s Múzou, s níž si rozumí, si jsou roky věrni a mohu říci, že ku prospěchu obou. Jeho malba není ani imaginativní, ani poetická a pro časté náznaky krajinných prvků a těles vesmírných není ani abstraktní v akademickém slova smyslu. Já bych ji označil pro sebe jako umění metafyzické.

…
S autorem se znám mnoho let a vždy mne znovu uchvátí ostrost jeho vizí. Chirurgická přesnost jeho řešení prostoru, jasnost kompozice, jednoznačná a nekompromisní barevnost. I onen duch tvarů, který tvoří podstatu jeho tvorby, ač je bujný a zkrocený jen zpola, prozrazuje, že autor na jeho šíji drží ruku pevně a rozmyslně. I v jeho obrazech lze najít náznaky příběhů …
…
Listopad 2018, PhDr. Lubomír Filip Piperek